napsal Leo K.

Česká republika pošle na Ukrajinu zbraně v hodnotě 188 milionů korun. Schválila to v sobotu vláda. Půjde o 30 000 pistolí, 7000 útočných pušek, 3000 kulometů, desítky odstřelovacích pušek a také milion kusů munice do těchto zbraní. Uvedla to (dnes, 26.února) ministryně obrany Jana Černochová. Přeloženo do řeči emocí, které místo chladného rozumu vládne, česká vláda podpoří Ukrajinu. Se vším vším, co to obnáší, co obnáší  válka.

Říkáte cynismus? Ne! Prezident Ukrajiny má v první části svého prohlášení pravdu: „Nechali jste nás v tom samotné, slova o podpoře nás nezachrání…“

Už jsem to psal jinde – Každá válka je zločin. Geniální glosátor E. Hemingway řekl: „Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“

A co tedy dělat, přece se nedáme do války s Ruskem, přece nebudeme riskovat atomovou smrt planety?!? NE válce, když už ji nemůžeme zastavit, znamená alespoň jí zkrátit na nejkratší možnou dobu a nikoliv ji prodlužovat zasíláním zbraní. Je to totéž jako hasit požár přiléváním benzinu. Jak dlouho může sama Ukrajina vzdorovat? Týden, dva? A není to jedno? Nemůžeme se přece jen tak vzdát odporu proti svévoli Rusů.

Jenže za cenu životů Ukrajinců. A to je zvlášťní  počínání

Ale to by znamenalo prohru demokratického světa!

Ano, souhlasím, byla by to prohra, ale zasloužená. Celou dobu existence Ukrajiny, jako samostatného státu po roce 1991, demokratický Západ přikyvoval hlasům, které rozkládaly ukrajinský stát!  Viz  oligarchizace země, která stála  u  kolébky  ukrajinské samostatnosti a obrovská korupce, kterou zemi  vyčítala EU  i USA. Proč? Protože ty stejné hlasy zpochybňovaly legitimitu Ruské federace a Rusů vůbec. Došlo to až tak daleko, že Petro Porošenko s tichým souhlasem demokratického Západu zahájil protiteroristickou operaci (ATO) proti rusky mluvícím spoluobčanům na východě země. A stejný Západ lhostejně, ba i pobaveně přihlížel k vzniku paravojenských oddílů hlásících se k nacionalistickým až fašizoidním tradicím. Kdo si dnes vzpomene na stejnými nacionalisty provedený Volyňský masakr? Na nemluvňata přibitá hřebíky na strom? Tyto zpočátku soukromé oddíly financované oligarchy vzal opět za tichého souhlasu Západu do státní služby opět Porošenko nejprve tím, že jejich idoly prohlásil za hrdiny Ukrajiny a posléze i fakticky.

Západ mlčel. Proto se musí smířit s porážkou, pokud  Ukrajina přes veškerý odpor  a nyní poskytnutou  zbrojní podporu  podlehne. Ale je  tu ještě  něco jiného  –  bojovat za své hodnoty  je   v naprostém pořádku. Ale  do posledního Ukrajince ?