Nejemotivnější moment zlatých oslav třineckých Ocelářů? Dojemný rozhovor obránce Mariana Adámka (26) do kamer O2 bezprostředně po zisku titulu. Těšínský rodák a odchovanec klubu se za slzy nestyděl. Jeho upřímná slova o dětech, manželce i spoluhráčích měla obrovský ohlas. „Já jsem takový trošku uplakánek,“ usmíval se Adámek v rozhovoru pro iSport. „I na svatbě jsem plakal jenom já a manželka byla úplně v klidu.“
Na ledě ale není znát, že byste byl, jak říkáte, uplakánek.
„Jo, pod helmou se dá schovat hodně věcí. (usmívá se) Při zápase naštěstí na tyhle emoce není čas. Až po zápase je člověk může vypustit.“
Jaké máte ohlasy na rozhovor?
„Pěkné, psalo mi docela hodně lidí. Pro mě to bylo opravdu velmi emotivní. Celá sezona, celá kariéra. Strašně moc si toho vážím. Je super být celý život na jednom místě a zažívat tohle.“
V Třinci jste získal dorostenecký i juniorský titul, byl jste i u všech pěti posledních zlatých tažení. Přesto jste o pozici dlouho bojoval. Když jste po zraněních Jeřábka a Marinčina naskočil do první obrany, kolena se vám netřepala?
„Já jsem se celé play off cítil dobře. Věděl jsem, že fyzicky jsem výborně připravený. Pořád jsem si říkal, že málokdo z těch, co stojí proti mně, se mohl připravovat tak poctivě jako já. To mi hodně pomohlo. Dodalo sebevědomí. Věděl jsem, že když budu hrát ze začátku jednoduše, herní sebevědomí naroste. Cítil jsem se líp a líp. Navíc v takovém týmu. Když vidím, jak za to Růža (Růžička), Havran (Vrána) nebo Dravo (Dravecký) pořád rvou, tak vám to neskutečně pomáhá.“
Faktem je, že v Třinci jsou i tréninky pořádně ostré, je to tak?
„Rozhodně. Odmalička, od páté šesté třídy nás takhle trenéři vychovávali. Fakt dřeme na každém tréninku, protože z nich se to pak přenáší do zápasů. A když se posledních pár let serete na tréninku s Vladem Draveckým, tak to je pak v zápase docela pohoda.“ (směje se)
Tréninkové party jsou v různých soubojích a soutěžích dvě – jednu vede Růžička, druhou Dravecký. Jakou máte vy osobně úspěšnost?
„Já jsem v týmu, co většinou vyhrává, takže v červeném! Jak se rozdělíme, hodinku fakt neznáme bratra. Pak ještě ani půl hodiny po tréninku. Pak rychle domů, na druhý den je to zase v pohodě. A pak znovu. Na trénincích to fakt někdy stojí za to.“
I to je třeba vstřebat, pochopit, vzít? Není to pro nové hráče šok?
„Pravda, není jednoduché sem jen tak přijít. Ještě po tolika titulech. Ale my přijmeme každého, kdo do toho dává srdce. Pak ať se děje vůle boží. Když vidíme, že každý maká, je to super. Takový kluk do týmu vždycky zapadne. Je to jen o srdíčku.“
Je pro vás pátý titul v řadě zadostiučiněním? Že jste se v těžké konkurenci nevzdal a vydržel?
„Je to skvělé zadostiučinění. Trpělivost je klíčová. Měl jsem v kariéře už tolik momentů, kdy jsem přišel domů a zase...trošku brečel manželce na rameni. Říkal jsem si, že to není ono. Téměř v každé z těch mistrovských sezon jsem měl moment, kdy jsem si říkal, že se musím začít učit něco jiného než hokej, protože v něm už dlouho pokračovat nebudu. Přesto jsem další den vstal, šel na trénink a nějak se to zlomilo. Kdo ještě titul nevyhrál a sní o něm, tak já jsem nejlepší příklad v tom, že zlomit se to může vždycky. Jen se nesmíte nikdy, nikdy, vzdát. Vím, že to zní banálně. Ale my jsme fakt stejní jako všichni ostatní. Jen se nevzdáváme. Protože vždycky je naděje.“
7
Tolik titulů už obránce Marian Adámek získal s Třincem. Jeden dorostenecký (2015), jeden juniorský (2016) a pět extraligových (2019, 2021, 2022, 2023, 2024).
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
