Velké finále: student dostává po roce reparát. Dynamo v Třinci nemělo hlavu

Šesté finále v Třinci dalo Dynamu ještě jednu výstrahu, jak se o pohár nehraje. Další už nepřijde, příště si kamaráda Masaryka už vezmou Oceláři, jestli Pardubice zopakují stejnou práci. Rozdíl byl vidět extrémně. Slabá povaha se může rozklepat, že jste nad propastí a stačí jediná chyba, která všechno rozloží. Fór je v tom, že Třinec ji nedělá. Stejně jako s Českými Budějovicemi, stejně jako se Spartou. Když se dostal v play off na hranu, že stačí jedno nepovedené utkání a bude slavit soupeř, vytáhl nejlepší výkon. Musíme? Ha, tady se cítíme mocně!

Naopak Pardubice jako kdyby nevěděly, co s pocitem, že můžou třineckou hegemonii ukončit. Vidět to bylo i na šéfovi celé party Lukáši Sedlákovi. Jste zvyklí, že dělá mraky správných věcí a Pardubicím pomáhá. Když to nejsou góly, strhne ostatní bojem, nasazením, prací. V šestém finále se pohyboval v úplně jiné sféře.

Začalo to tím, že příliš okatě chtěl rozhodčím ukázat, jak ho provokuje Tomáš Kundrátek. Normálně by zatnul zuby, teď teatrálně spadl, když do něj sok šťouchl hokejkou. Emoce mu vytekly, když ho u vlastní střídačky sekl Petr Vrána. Rozštípal vlastní hůl o mantinel, což už rozhodčí viděli. Napařili mu trest za nesportovní chování, přesilovka Dynama skončila. Jasně, že to bylo z pohledu Sedláka nefér. Soupeř ho fauloval, ale udělal přesně to, co Třinec potřeboval.

A podobných situací byste našli víc. Pardubice prostě nebyly nachystané vyhrát za každou cenu, Třinec ano.

Je pikantní, že série jede po roce znovu do bitvy o všechno. Jeden zápas rozhodne, kdo je lepší, na obou stranách vidíte velké persony, hvězdy soutěže. Nezdolný soubor třineckých válečníků versus extrémně silná skupina, která cítí, že přišla její chvíle.

Asi nikdy nezapomenu na to ticho, které se rozhostilo pár sekund před koncem v pardubické hale, když Ondřej Kacetl chytil rok zpátky nájezd Tomáše Hyky. Pardubický útočník mohl poslat zápas do prodloužení, ale nedal. Vzduchem řízl jen třinecký jásot, krátká radost. Pak propukla naplno, když zimák stál, tleskal, slabší povahy plakaly.

Třinec má ve velkých chvílích silnou psychiku. Můžete mít lepší hokejisty, větší dovednosti, ale oni zkrátka strčí veškeré emoce do mrazáku a strojově se drží plánu. Nevyhrávají díky štěstí, jsou klidní a tím i šťastné chvíle přitahují.

Pardubice od minulé sezony posílily o Martina Kauta s Liborem Hájkem. Drtivá většina kádru v duši nese bolavý zážitek, jak do vás kousne, když se o něco snažíte, ale ostrouháte a slaví Třinec.

V neděli se ukáže, jestli rok starou vzpomínku dovedou Pardubice přeměnit na sílu. Papírově by měly, Třinec by měl být už přeci fyzicky zdemolovaný, ne? Odpadávají mu hvězdy, naposledy se zraněným ramenem odstoupil Andrej Nestrašil. Dynamo postavilo v Česku nejsilnější tým od vsetínské éry. Jenže pořád musíte mít na paměti, že proti stojí TEN Třinec. Umí všechno, rozhodnout sekundu před koncem, nebo klidně v pondělí ve čtyři ráno. Tak dobrou zábavu!

HC Oceláři Třinec Vše o klubu ZDE

HC Dynamo Pardubice Vše o klubu ZDE