Musí to být pro bývalého výborného hokejistu a legendárního trenéra opravdu surreálné časy. Zavolají mu Rajchl s Haškem a on místo na sraz parťáků z Nagana dorazí na sněm strany PRO, aby za ně kandidoval do evropských voleb. Málomluvný hokejista se místo medaile a pochvaly dočkal posměšků. Za kariérou, která spektakulárně odstartovala, píše velmi smutnou tečku.
Růžička je jedním ze sportovců, které Jindřich Rajchl před nějakou dobou obcházel a nabízel jim peníze za to, aby za jeho stranu kandidovali v eurovolbách. Tyto praktiky v rozhovoru popsal Karlos Vémola, který ho rázně odmítl. Odpovídá tomu i Růžičkův projev na tiskové konferenci, kde v několika holých větách oznámil, že v Evropě chce hájit zájmy sportovců. A také fakt, že na kandidátce je na posledním místě s nulovou šancí na zvolení. Jindřich Rajchl si zkrátka zaplatil maskota, jenž má jemu osobně přinést místo v Evropském parlamentu.
Mě osobně to mrzí velmi. Vladimír Růžička byl hrdina mého dětství. Hrál jsem hokej v době olympijského úspěchu v Naganu i tzv. zlatého hattricku národního týmu na přelomu tisíciletí na mistrovství světa. Hráči z týmu pro nás tehdy byli bohové, o to smutnější pak bylo pozorovat jejich kariéry. Růžičkovi se ale na konec v hráčském dresu podařilo navázat úspěšnou kariérou trenéra. Tedy, aspoň na nějaký čas. Úspěchy zaznamenával v lize i reprezentaci. Jenže zatímco od národního týmu odcházel na vrcholu, ve Slavii i v Chomutově ho čekaly pády. A to pády provázené podivnými finančními machinacemi.
Nevím, jestli si Jindřich Rajchl uvědomuje, že zatímco na svých mítincích pokřikuje na vládu, jak nehospodárně nakládá s financemi naší země, sám si do strany přivedl člověka, jenž byl pravomocně odsouzen za zpronevěru půl miliónu korun. Ale hledat logiku u strany PRO je vlastně asi zbytečné. Sám Rajchl chtěl nejprve z EU vystupovat v době, kdy ještě chodil na demonstrace s Ladislavem Vrabelem. Nakonec se rozhodl, že bude Unii sám reformovat zevnitř a koučovat ho u toho mají právě lidé jako Vladimír Růžička.
Letos je to vůbec koloritem těchto eurovoleb. Množství subjektů, které kandiduje do Evropského parlamentu s cílem „rozložit Unii zevnitř“, je až dech beroucí. Zatímco letos poprvé se pokusí Unii rozkládat Robert Šlachta spolu s Petrem Macinkou jako Přísaha a Motoristé sobě či Jiří Paroubek ve své nové ČSSD (Česká suverenita sociální demokracie), stálicí je SPD, která do svých řad angažovala evropského exrozkladače Petra Macha (dříve Svobodní). Ani jim se ale v EU během pěti let, co tam sedí, nepodařilo rozložit vůbec nic. Obdobně bídný výsledek pak mají komunisté, kteří sedí v Europarlamentu od roku 2004.
Letos mohli čeští komunisté z EU přitom definitivně pryč. Díky Rajchlovi, Růžičkovi a spol. se jim tam ale možná podaří udržet. Proč? Je to jednoduché. Geniální politický mozek Jindřich Rajchl dokázal na svých demonstracích udělat z několika anticovidových dezinformátorů velké celebrity tuzemské antisystémové scény. A když šlo do tuhého, mistrovsky se s nimi dokázal pohádat. Lidé, jako je Petra Rédová, blogger Vidlák či Jan Skalický (exANO), přešli ke Kateřině Konečné (KSČM). Zatímco ona byla pouze malou rybou a její demonstrace byly žalostné, příchodem těchto postaviček to začíná vypadat, že její projekt STAČILO! by mohl urvat alespoň jedno křeslo europoslankyně. Pokud se tak stane, měla by ze svého europoslaneckého platu a následně z doživotní bruselské renty posílat Rajchlovi alespoň malý desátek.
Jak to tedy vypadá, když „je valcha u starýho Růžičky“? Zatímco v písni Richarda Müllera jde o večer plný karetního hazardu, v českých eurovolbách to vypadá, že co nevyluxuje Andrej Babiš s Tomiem Okamurou, to se vykrátí mezi sebou s možným malým drobkem pro Kateřinu Konečnou. Pro Vladimíra Růžičku ale není vše ztraceno. Na podzim jsou senátní volby, kde by mohl vyzvat Haška. Tentokrát opravdu toho z Nagana. A na tenhle souboj popularity u voličů bych se podíval rád.
Text Vychází také jako editorial nového Reflexu, který si od 18. dubna můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
