Souhrnná informace k celému dokumentu NSeZ
Dokument předkládá zastřešující strategii rozvoje elektronizace zdravotnictví České republiky ve střednědobém horizontu minimálně pěti let. V některých oblastech je velmi konkrétní a v některých naopak pouze stanovuje základní pravidla, zásady a představu budoucího stavu. Jedná se o příliš složitou problematiku a prostředí, kde působí mnoho vlivů a stát má jen omezené prostředky k prosazování byť účelných opatření.
Předložená strategie se musela vypořádat s absencí jakýchkoliv obecných dokumentů s delším horizontem, pokrývajících danou oblast v ČR (např. politiky nebo koncepce). Zahrnuje v sobě přijatou Soustavu cílů a opatření, která strukturovaně vytyčuje celkové směřování dané oblasti v delším časovém horizontu a stanovuje základní principy a charakter naplňování stanovených cílů. Zároveň je tato Soustava cílů a opatření částečně rozpracována do podoby výstupů s indikátory na období do roku 2020, bez ambicí realizace celé soustavy ve vymezeném čase.
Priority jsou nastavovány postupně a jsou ovlivňovány množstvím faktorů, které ani nelze v intencích jednoho strategického dokumentu účelně podchytit. Důležitým a stěžejním úkolem strategie je nalezení takového konceptu dalšího rozvoje, který by řešeným oblastem dal společné jmenovatele, společné sdílené služby a navzájem spolupracující (interoperabilní) prostředí. Prostředí, které by umožňovalo jednotlivým účastníkům sdílení informací definovaným způsobem a účelně podpořilo rozvoj zdravotního systému v kontextu elektronizace veřejných služeb.
Strategie nepřenáší na stát tíhu budování všech informatických služeb a vytvoření centrálního systému, který by měl být povinně využíván zdravotnickými pracovníky a nakonec i občany. Toto řešení, i když se někdy uplatňuje ve státech s odlišným zdravotnickým systémem a uspořádáním, není v kontextu českého zdravotnictví akceptovatelné. Oblast, kde strategie vidí nezastupitelnou roli státu, spočívá ve vytváření předpokladů a základních stavebních kamenů, o které se pak bude rozvoj elektronizace moci opírat. Paralelou k těmto základním stavebním kamenům jsou Základní registry ČR, ty vytvářejí předpoklad k jednoznačné identifikaci občanů, organizací a umožňují či umožní efektivní sdílení informací napříč veřejnou správou.
Stát nebude vytvářet žádný megalomanský centralistický projekt, ale zajistí základní stavební kameny elektronizace, které umožní postupný vznik a realizaci účelných dílčích projektů, sladěných se strategickými záměry a stanovenými principy uvedenými v této strategii.
Ministerstvo zdravotnictví se bude zabývat výhradně přípravou projektů, které jsou pro resort zdravotnictví prioritou, u nichž je role státu nezastupitelná a které jsou nutnou podmínkou pro smysluplný rozvoj elektronizace zdravotnictví. Národní strategie elektronického zdravotnictví tak především otevře široký prostor všem řešitelům stávajících a budoucích projektů elektronického zdravotnictví k tomu, aby jejich řešení mohla být vzájemné účelně sladěna tak, aby podporovala vizi a cíle této strategie a sloužila podpoře péče o zdraví občanů. Jen takové projekty se mohou ucházet o veřejnou podporu. Příkladem klíčových projektů jsou národní registry zdravotnických pracovníků a poskytovatelů, ePreskripce, apod. (tyto projekty vyplynuly z přípravných prací na Strategii a ze závěrů pracovních skupin, některé vznikly na základě událostí, jako např. změna legislativy).
O veřejnou podporu se tedy transparentním způsobem bude moci ucházet jakýkoli subjekt v případě, pokud přistoupí na požadavky strategií definovaných cílů, záměrů, pravidel a standardů a splní architektonické požadavky obsažené ve veřejně publikovaných zásadách Enterprise architektury elektronizace zdravotnictví. Všichni implementátoři projektů budou muset splnit i definované požadavky na bezpečnost dat a jejich přenosu minimálně na úrovni, vyžadované v systémech veřejné správy (eGovernmentu).
Prioritním záměrem strategie je maximální využití existujících informačních systémů za podmínky, že splní kvalitativní, bezpečnostní a další požadavky na interoperabilní systémy elektronického zdravotnictví, tedy zejména požadavky na vstupní/výstupní formát dat a modularitu, tj. jednotlivé informační systémy mohou vznikat nezávisle na sobě, ale budou si schopné předávat data, protože bude definována jejich struktura. Dosažení vzájemné interoperability dosavadních řešení elektronického zdravotnictví je i ochranou investic a využitím současného potenciálu fungujících aplikací.
Vybrané klíčové projekty budou vždy zaměřeny na plnění cílů a indikátorů stanovených touto strategií. Předkladatelé jednotlivých projektů budou postupovat podle zásad a principů definovaných Enterprise architekturou elektronizace resortu zdravotnictví a v souladu s nadřazenými principy budování eGovernmentu. Každý projekt bude mít zpracovanou Enterprise architekturu řešení podle metodiky připravené pro elektronizaci zdravotnictví Ministerstvem zdravotnictví a tím bude zaručena jeho provázanost s ostatními projekty. Zároveň bude zaručena interoperabilita nových řešení, včetně využívání existujících služeb resortu a informatických služeb eGovernmentu. Implementační plány jednotlivých připravovaných projektů budou stanoveny v několika etapách. První etapa specifikuje plány prioritních projektů a bude zpracována na konci roku 2016. V této první etapě budou nastaveny i termíny pro zpracování dalších implementačních projektů.
Role státu při definování koncepce a priorit elektronického zdravotnictví, a zejména při koordinaci jeho rozvoje, je nezastupitelná. Stát tuto roli dlouhodobě neplnil, mimo jiné z důvodů absence nezbytných odborných kapacit a profesionálů z oblasti ICT a neschopností státní správy tyto pracovníky získat. Důsledkem nevydařených projektů elektronizace je velká nedůvěra zdravotnických pracovníků v elektronizaci a její přínosy, doprovázená nedůvěrou ve schopnost státní správy neutěšený stav zlepšit. Národní strategie elektronického zdravotnictví vznikala dva roky v pracovních skupinách a na workshopech s odborníky v širokém zastoupení. MZ ČR oslovilo představitele organizací působících ve zdravotnictví i z jiných oblastí se žádostí o nominaci jejich zástupců do Týmu pro tvorbu strategie a podpůrných pracovních skupin a delegovaní zástupci se pak účastnili tvorby strategie. Společné výstupy Týmu i pracovních skupin byly prezentovány a oponovány. Vycházelo se přitom z mezinárodních doporučení pro tvorbu národních strategií eHealth i ze zahraničních zkušeností. Aby se zabránilo tendenčním řešením bez účastí zdravotnické veřejnosti, byl respektován následující postup:
Jedním z hlavních principů tvorby Národní strategie elektronického zdravotnictví je otevřenost a zapojení co nejširší odborné i laické veřejnosti z řad uživatelů elektronického zdravotnictví.
Tímto MZ ČR deklaruje jasný záměr postupně sladit vzájemně nekoordinované aktivity státu, samosprávy, komerčního sektoru, zdravotních pojišťoven a poskytovatelů zdravotních služeb směrem k naplnění vize Národní strategie elektronického zdravotnictví a k vytvoření interoperabilního důvěryhodného prostředí pro všechny realizátory služeb elektronického zdravotnictví.
Především ale Národní strategie elektronické zdravotnictví, na základě českých i zahraničních zkušeností a s využitím principů, prosazovaných Českou lékařskou společností J.E.Purkyně nadřazuje šest principů:
1. Primárním cílem rozvoje elektronického zdravotnictví musí být přínos pro pacienty a kvalitu zdravotní péče.
2. Právo pacienta na zajištění odpovídající péče, ochranu osobní důstojnosti a ochranu osobních údajů nesmí být zaváděním prostředků elektronického zdravotnictví oslabeno, ale naopak posilováno.
3. Lékaři a další odborní pracovníci ve zdravotnictví musí být zapojováni do projektů již ve fázi přípravy záměrů, při plánování a tvorbě návrhů řešení. Názory odborné veřejnosti musí být v rámci projektů aktivně získávány a přiměřeně zohledňovány.
4. Před zavedením nových nástrojů a služeb elektronického zdravotnictví do praxe musí být vždy dostatečným způsobem ověřena a vyhodnocena jejich použitelnost, kvalita, stabilita a výkonnost.
5. Zavádění elektronického zdravotnictví na základě plošně stanovené povinnosti je principiálně nesprávné. Při zavádění nových služeb a nástrojů elektronického zdravotnictví je třeba využívat především pozitivní motivace a zavádět nové technologie postupně a uvážlivě tak, aby nedošlo k ohrožení plynulosti a bezpečnosti provozu, ohrožení pacienta nebo zhoršení podmínek práce zdravotníků.
6. Všude, kde je to možné a účelné, je třeba při tvorbě nových řešení využívat veškeré dostupné vědecko-výzkumné poznatky a ověřené technologie, včetně standardů pro výměnu a zobrazování zdravotnických informací.
Příkladem principiálně nesprávného postupu při zavádění elektronického zdravotnictví byl v minulosti průběh projektu tzv. elektronického receptu jako izolovaně realizované dílčí služby, svěřené instituci, jejímž úkolem není elektronizace zdravotních služeb pro občany. Právní úprava neumožňuje ani v současné podobě realizovat elektronické preskripci většinu žádoucích přínosů, především pro občany, lékaře a lékárníky – tedy hlavní uživatele tohoto systému. Projekt postrádal zodpovědného garanta celého procesu elektronizace předepisování léků, tzv. elektronické preskripce a nemohl se opřít o koncepci a architekturu elektronizace resortu, ani o potřebnou infrastrukturu elektronizace zdravotnictví.
Úřad vlády České republiky aktualizoval Akční plán pro rozvoj digitálního trhu (červenec 2016), který hodnotí stav digitálního rozvoje ČR jako velmi neuspokojivý a uvádí: „Digitální technologie zásadně a rapidním tempem mění ekonomiku i podobu společností na celém světě. Změny, které digitální revoluce přináší, se nevyhnutelně dotknou života každého z nás.
Ani zdravotnictví nemůže zůstat v elektronizaci pozadu, už proto, že informační a komunikační technologie dokážou přispět podstatným dílem ke zlepšování dostupnosti a kvality zdravotní péče v celé společnosti, přispívají k vyššímu zapojení občana do péče o vlastní zdraví a napomáhají přeorientovávat zdravotní systémy směrem k občanovi.
Struktura dokumentu
Základní dokument Národní strategie elektronického zdravotnictví je členěn do několika ucelených částí. První kapitola uvádí základní informace o vzniku strategie a odvolává se na nejvýznamnější platné strategické či koncepční materiály, jejichž požadavky jsou elektronizaci zdravotnictví nadřazeny.
Druhá kapitola uvádí výstupy klíčových analýz použitých při tvorbě strategie a srovnání ČR se zahraniční praxí.
Vize elektronizace zdravotnictví ČR a struktura cílů národní strategie jsou uvedeny ve třetí kapitole.
Podle této struktury, pojmenované jako „Soustava cílů a opatření Národní strategie elektronického zdravotnictví“ je členěna nejrozsáhlejší část strategie obsažená ve čtvrté kapitole, popisující mj. způsob naplnění vytýčených cílů. Kapitola rozepisuje Soustavu cílů a opatření a je členěna do čtyř podkapitol dle jednotlivých strategických cílů:
Kap 4.1. Zvýšení zainteresovanosti občana na péči o vlastní zdraví, prevence
Kap 4.2. Zvýšení efektivity zdravotnického systému
Kap 4.3. Zvýšení kvality a dostupnosti zdravotních služeb
Kap 4.4 Vytvoření a rozvoj Informační infrastruktury a správa elektronického zdravotnictví
V každé kapitole strategického cíle jsou uvedeny východiska a požadavky na naplnění strategického cíle, očekávané dopady realizace tohoto cíle, indikátory dosažení a hlavní bariéry a rizika realizace. U každého strategického cíle je přehledová tabulka všech podřízených specifických cílů a opatření se stručnými výstupy a identifikátory dosažení cíle / opatření.
Soustava cílů je tříúrovňová, druhá úroveň je tvořena specifickými cíli a má podobnou strukturu jako úroveň první. Každý specifický cíl v další úrovni obsahuje řadu opatření, popsaných v samostatných kapitolách, které pomáhají naplnit nadřazené cíle. Jednotlivá opatření detailněji popisují dosažitelné výstupy, indikátory dosažení a tam kde je to známo definují kroky vedoucí k naplnění opatření.
V uvedené struktuře je formulována řada opatření průřezové povahy a to nejenom ve smyslu zajištění infrastruktury, informační infrastruktury a správy elektronického zdravotnictví ve čtvrté kapitole, ale i např. v požadavku na snižování administrativní zátěže zdravotnických pracovníků a dalších uživatelů služeb elektronického zdravotnictví či odstraňování nerovností v přístupu ke zdravotní péči pro tzv. digitálně vyloučené.
Celý dokument je koncipován s ohledem na to, že zavádění prvků elektronického zdravotnictví musí být prováděno v souladu s legislativními i technickými podmínkami a potřebami všech aktérů systému, zejména pak na straně pacientů a poskytovatelů zdravotních služeb. Elektronizace vybraných procesů zdravotního systému bude systémově podporována s cílem motivovat pacienty i poskytovatele k zavádění a využívání nových postupů, systémů a aplikací. Systém elektronického zdravotnictví bude velmi kriticky hodnocen z pohledu možného úniku či zneužití citlivých osobních dat, především dat pacientů, ale také lékařů a dalších účastníků systému. Proto musí být otázky kybernetické bezpečnosti a ochrany soukromí pečlivě zvažovány a opakovaně ověřovány v průběhu celého životního cyklu realizace opatření od jeho návrhu, implementace až po provozování a změnové řízení.
Role pacienta při rozhodování o vlastním soukromí musí být systémem nejen respektována, ale v maximální možné míře posilována.
Pátá kapitola uvádí postup implementace a systém řízení realizace. V době zpracování strategie nebyly detailněji specifikovány navazující projektové okruhy, jednotlivé projekty, ani jejich harmonogram. Detailní časový harmonogram realizace jednotlivých opatření, aktivit a činností bude vypracován v rámci tvorby implementačních plánů, které budou rozpracovány po schválení strategie v závislosti na prioritách elektronizace zdravotnictví.
Kapitola 5.3 obsahuje časový harmonogram, odrážející priority které definovalo Ministerstvo zdravotnictví pro nejbližší období. Těmito prioritami jsou:
- Vytvoření / úprava autoritativních registrů NRPZ, NRPZS, které budou obdobou základních registrů eGovernmentu a budou autoritativním zdrojem údajů pro identifikaci subjektů a zdravotnických pracovníků.
- Vybudování základní resortní infrastruktury pro řešení elektronické identity v resortu zdravotnictví a k tomu příslušející datová rozhraní pro sdílení informací.. Tato infrastruktura zajistí a posílí právní a organizační jistoty zdravotnických pracovníků a zavede možnost kontinuity při práci s elektronickými písemnostmi a zdravotnickou dokumentací. Tento projekt bude v souladu s řešením eID realizovaným MV a bude řešit i autorizaci, autentizaci a správu přístupů a souhlasů.
- Zajištění jednotného přístupu ke službám elektronického zdravotnictví v souladu s principy eGovernmentu. Průřezová priorita, která má za cíl uzpůsobit procesy ve zdravotnictví, a to zejména správního charakteru tak, aby v maximální míře využívaly postupy a služby eGovernmentu, se kterými je občan srozuměn a naučil se je využívat při řešení životních situací.
- ePreskripce – připravit postupný náběh plnohodnotné elektronické preskripce včetně vedení lékového záznamu pacienta, přístupného oprávněným lékařům, lékárníkům a pacientovi, s možnostmi kontroly interakcí a duplicit. Tento úkol bude vyžadovat legislativní úpravy.
- Ustavit / vytvořit Národní centrum elektronického zdravotnictví, které bude mít za úkol programově a hospodárně koordinovat a podporovat rozvoj digitalizace, udržovat a rozvíjet koncepci národního systému elektronického zdravotnictví.
Šestou kapitolou je Závěr a poslední sedmou kapitolou je seznam Použité literatury.
Národní strategie elektronické zdravotnictví - ke stažení
