elektro- (z řec. zákl.) první část složených slov spojující část druhou s významem slov elektřina, elektrický, a to 1. jako s jejím předmětem (elektroměr měřič elektřiny) 2. jako s její bližší okolností (elektroléčba léčba elektřinou, elektronegativní elektricky negativní) 3. jako s její vlastností (elektrokymograf elektrický kymograf); — často v slang. složeninách s druhou částí domácího původu (elektroprovoz místo elektrický provoz; pod. elektroprůmysl, elektrooprava, elektroopravna, elektroprodejna, elektropotřeby, elektrospotřebič aj.)