Lidé z planety Wiki
Na jedné straně individualita hraničí se sobectvím, na straně druhé schopnost spolupracovat a komunikovat s ostatními. Svět velkých peněz a rychlých zisků, ale také svět, kde i ty nejlepší věci můžou být zadarmo. To je vesmír zvaný Internet, jenž dal vzniknout mnoha velkým věcem, ale také velkým průšvihům. Do které kategorie bude patřit INTERNETOVÁ ENCYKLOPEDIE WIKIPEDIE?
Je leden 2006, takže projekt Wikipedie právě oslavil páté výročí. Sedím v malé pizzerii na Žižkově s Petrem Kadlecem, kterého čtenáři české Wikipedie znají pod přezdívkou Mormegil.
Sympatický mladý programátor je jedním ze správců téhle internetové encyklopedie a také jedním z jejích nejplodnějších autorů. Věnuje tomuhle projektu spousty času. Co z toho má? Materiálně vzato nic. „Vždycky mě potěší, když někdo z české Wikipedie cituje anebo když se zmíní o tom, že mu byla v něčem užitečná,“ říká. A po chvíli přemýšlení dodá: „Od dětství mě encyklopedie fascinovaly. Vždycky mě lákalo, že bych nějakou mohl sám napsat.“
První půlkulaté výročí jednoho z nejzajímavějších internetových projektů je důvodem k bilancování, na ně však jako by nikdo ani neměl čas. Za
V březnu 2006 se sešli čeští wikipedisté ve Znojmě
Foto: Milan Jaroš
To by mohl být další milník, tempo je však takové, že už brzy možná padne další. Pro porovnání, nejslavnější tištěná Encyclopaedia Britannica má pouhých 120 tisíc hesel. S tou je ostatně Wikipedie nejčastěji srovnávána.
Loni v prosinci vybral prestižní vědecký časopis Nature padesát témat (od Archimédova zákona až po klonování) a pokusil se srovnat, která z obou encyklopedií dopadne lépe. V obou našli renomovaní rešeršéři chyby, výsledek byl však překvapivý. Vyhrála sice Britannica, ovšem jen těsně. Počet významných věcných omylů byl v obou stejný (po čtyřech), drobných chyb bylo o něco více ve Wikipedii.
Časopis článek opatřil provokativním titulkem: Wikipedie se blíží Britannice. Vydavatelství známé encyklopedie, které své renomé buduje dvě staletí a jako autory hesel angažuje špičkové světové odborníky, to rozzuřilo. Požadovalo provedení nové studie. Nature se však za výsledky té původní postavil.
Jak může věhlasné encyklopedii konkurovat projekt, na kterém se víceméně nesoustavně podílejí desetitisíce nadšenců, navíc bez záruky, že pro to mají jakoukoliv kvalifikaci? A nevede je k tomu nic jiného než dobrá vůle, posedlost fakty a snad i ambice vysvětlovat ostatním složitosti světa? Jak je to možné?
Odpověď zní? Možná právě proto.
RYCHLE RYCHLE!
Wikipedii založil americký internetový podnikatel Jim Wales, známý pod přezdívkou Jimbo, a to v lednu 2001. Vlastník portálu zaměřeného na populární kulturu přemýšlel, jak by se v době internetového pesimismu daly vydělat nějaké peníze. A došel k závěru, že nijak. Tak se místo vydělávání rozhodl, že bude dělat raději něco zajímavého a zábavného. Konkrétně internetovou encyklopedii. Ten prvotní nápad byl převratný a zároveň omračující svou jednoduchostí. Proč by autory encyklopedických hesel měli být pouze úzce specializovaní odborníci? Neodvede lepší práci
Takhle to vypadá: encyklopedie Wikipedia
Foto: Archív
Wales na žádnou z těchto otázek nedokázal odpovědět. Ale měl pocit, že stojí za to něco podobného zkusit. Mimochodem, kouzelné slůvko wiki si vypůjčil od programátora Warda Cunninghama. Ten už v polovině devadesátých let přišel s myšlenkou webových stránek, které by mohli opravovat rovnou sami jejich čtenáři.
Bláznivý nápad, upřímně řečeno! Ale v něčem zřejmě rezonující s niternými pocity, které mají mnozí z nás. Kdo by nechtěl při čtení nějakého textu - třeba tohoto článku?! - změnit nějak to, jak ho jeho autor napsal? Opravit chyby, vylepšit slovosled, nebo rovnou celý text přepsat? A udělat to rychle? Slovo wiki je z havajštiny a znamená právě to. Rychle.
Rychlost se ukázala být Wikipedii vlastní. Rychle rostl počet autorů, příspěvků i čtenářů. A také mutací, které se začaly objevovat. Aspoň tisíc hesel dnes obsahuje více než devadesát jazykových verzí.
V čem je tajemství úspěchu? Asi v moudrosti přísloví, jež praví, že víc hlav víc ví. Pro profesionálního autora je editování textu noční můrou, protože zásahy považuje za násilí na svých ušlechtilých myšlenkách. Ale pro člověka nezatíženého předsudky je editování darem, protože v textu odstraní chyby a učiní ho čtivějším. Přesně to dnes platí pro většinu hesel ve Wikipedii.
Pak je tu ovšem jiná moudrost, podle níž se od jednoho shnilého jablka může nakazit celý sud. Jinak řečeno, princip wiki je velmi zranitelný vůči vtipálkům a vandalům. Vezměme jako příklad opět tento článek. Co když neznámý žertéř vymění všechna slova wiki za něco vulgárního, třeba prdel? Čteme pak o pár řádků výše: „Rychlost se ukázala být Prdelpedii vlastní.“
Setkání wikipedistů se odehrálo ve znojemském sklípku. U vína.
Foto: Milan Jaroš
KŘEHKÉ HLEDÁNÍ VELKÉ VĚTŠINY
Encyklopedické heslo obsahuje ověřená fakta, nikoliv hypotézy ani názory autora. Takové je základní pravidlo, které by mělo zabránit případným sporům a konfliktům. Ovšem jen teoreticky. Zkuste třeba napsat encyklopedické heslo o neposkvrněném početí! Nebo o scientologii! Těžko se vám to podaří tak, aby ho všichni považovali za nezaujaté.
Nejvíc problémů vyvolávají témata spojená s politikou či náboženstvím, někdy i historií či technologiemi, jako je například Linux. Kolem takových hesel se pak rozpoutávají takzvané editační války. Neteče v nich krev ani nepadají hlavy, ale poletují v nich slova a věty. Znepřátelené dva či více táborů si navzájem opravují své texty, případně opravují opravy.
Vyhrají ti vytrvalejší. Anebo musí přijít někdo další a problém vyřešit. I když ne vždy to jde. „Dobrým příkladem takového problematického článku je ten o Georgi W. Bushovi,“ říká Petr „Mormegil“ Kadlec.
Taková hesla se pak mohou měnit třeba každou vteřinu. V jeden moment je americký prezident bojovníkem proti teorismu, o chvíli později už nebezpečným agresorem. „Sem tam se vyskytne podobný problém i české Wikipedii. Například v heslu o Davidu Rathovi se píše, že je český lékař a politik. A někdo tam ještě připsal demagog. Tak jsem to smazal,“ říká Kadlec.
O problematických článcích lze také hlasovat, wikipedisté se však řídí tím, že nestačí vyhrát obyčejnou většinou. Je třeba nalézt konsensus, který bude přijatelný aspoň pro sedmdesát nebo osmdesát procent hlasujících. A když se to nepovede? Vede se válka.
Princip Wikipedie je demokratický, ze skutečného života však všichni víme, že demokracie tak úplně nefunguje. A tak vymyslel Jim Wales pro Wikipedii hned na začátku určitý systém a hierarchii, které umožňují případné problémy řešit. Nejsou nijak zvlášť složité.
Wikipedistou se může stát kdokoliv. Články může psát každý, členem komunity se však stane až poté, co se zaregistruje a zvolí si autorské jméno. Všichni wikipedisté si jsou rovni. Ale jak je to i ve známém bonmotu, někteří wikipedisté si jsou rovnější. Říká se jim správci nebo administrátoři. Ti mají právo libovolné články zamknout a znemožnit jejich další editování. Je to řešení krajní, protože boří jeden ze základních principů, na nichž Wikipedie stojí. Ale není to řešení zase tak výjimečné. A je to asi ten nejhorší postih, který nadšeného wikipedistu může potkat. Blokuje se obvykle na omezenou dobu, například na čtyřiadvacet hodin. Ještě více moci než správci mají ale takzvaní byrokraté, kteří mohou běžné wikipedisty „povyšovat“ na správce. A jak člověk o správcovská práva přijde? Buď se jich sám vzdá, anebo je „degradován“. Ale to může udělat pouze některý ze stevardů. Těch je jen omezené množství a například v té české žádného nenajdeme. „Zní to velmi vojensky, ale ve skutečnosti je ta struktura opravdu velice demokratická. Možná až moc,“ říká Tomáš Pecina, jenž byl správcem v letech 2004 a 2005.
OSVÍCENĚ DIKTÁTOROVAT
Dnes má česká Wikipedie dvanáct správců. Tím historicky prvním byl Miroslav Malovec, který je považován za jejího zakladatele. První článek v češtině se údajně na Wikipedii objevil již v květnu 2002, dochovala se však až hlavní strana české verze založená 14. listopadu 2002. Brněnský esperantista Malovec už dřív přispíval na esperantskou Wikipedii a články hlavně o esperantu psal i na tu českou. Ale moc jich nebylo.
Skutečný rozjezd tak česká Wikipedie zažila až s příchodem Víta Zvánovce o rok později. Dvaatřicetiletý právník pracující pro odborovou centrálu se do práce pustil s plnou vervou. Stal se správcem a později také byrokratem. „Když v nějaké komunitě dostanete funkci, začnete se práci věnovat mnohem intenzívněji. Platilo to i pro mě, i když jsem si vlastně svou funkci vyjednal u anglických vývojářů Wikipedie sám,“ říká napůl ironicky dnes.
Během několika měsíců se počet článků zdvojnásobil: z patnácti set na tři tisíce. Tuto hranici překročila česká Wikipedie koncem léta 2004. Důležité datum je to však proto, že v té době překročil počet článků ve všech jazykových mutacích jeden milión.
Zvánovec se rozhodl odstranit nekvalitní články, opravit nejkřiklavější chyby a přeložit systémové nástroje do češtiny. „Trávil jsem spousty času editováním, ale zanedbal jsem strategická rozhodování. Nechal jsem příliš mnoho věcí na ostatních. Dnes už vím, že věci nejlépe fungují, když se člověk stane osvíceným diktátorem,“ říká Zvánovec.
Jmenoval dalších jedenáct správců. Rozšiřování obsahu přilákalo nové wikipedisty. Jejich příchod na podzim 2004 charakterizuje Zvánovec jako „konec doby poklidu“. Noví lidé přišli na Wikipedii s jasnou představou, co chtějí dělat a jak toho dosáhnout. Jsou to ti, kteří dodnes tvoří jádro celé komunity.
Pro většinu wikipedistů je Vít Zvánovec „otcem zakladatelem“ české Wikipedie. Uznávají, že odvedl v začátcích největší kus práce a celou encyklopedii rozhýbal. Pro část z nich je však nyní Zvánovec zároveň také nepřítelem číslo jedna. Od počátku ledna se dokonce na české Wikipedii vede arbitrážní řízení, od jehož výsledku si Zvánovcovi odpůrci slibují, že ho ze své komunity definitivně vytlačí.
VSUVKA ČILI THEORIE JEDNÉ VÁLKY
Je to paradoxní. Když jsem se koncem loňského roku rozhodl o české Wikipedii napsat, neměl jsem o nějakých vnitřních sporech ani potuchy. Věděl jsem jen to, že se tahle encyklopedie pomalu, ale jistě stává zdrojem relevantních informací.
Ta anglická se jím stala už dávno a česká byla dlouho takovou ušmudlanou, málo spolehlivou sestřičkou. Ale loni jsem si všiml, že se to začíná měnit. Nejvyšší čas napsat o Wikipedii reportáž!, napadlo mě. Těšil jsem se, že to bude reportáž veskrze pozitivní a bezproblémová, protože bude o lidech, kteří svou energii a čas věnují bezplatně dobré věci. Ale to jsem se mýlil. Zjistil jsem to v momentě, kdy jsem prvním wikipedistům zavolal, a jejich první reakcí byla ostražitost a nedůvěra. Na čí straně jsem? A jak ten článek vyzní?
Nemám v úmyslu podstatu sporu popisovat. Nestačila by na to plocha ani celé jedné reportáže. Vím jen, že začal banalitou, konkrétně válkou o český pravopis. A končí arbitráží, ve které - na rozdíl od těch obchodních - nejde o miliardy, nýbrž o uraženou ješitnost, netoleranci a snad i nedostatek obyčejné lidské slušnosti.
Zvánovec je vzdělaným a inteligentním právníkem, ale také poněkud tvrdohlavým a až dětinsky zatvrzelým zastáncem starého českého pravopisu. Používá češtinu z doby před reformou z roku 1957. Píše theorie místo teorie, massový místo masový a organisace místo organizace. Ostatní do toho nenutí, ale mnohé tím irituje. A samozřejmě mu vadí, když mu někdo v jeho článcích češtinu opravuje. A když si uvědomíme, že Wikipedie je na neustálém přepisování a opravování založena, je jasné, že se Zvánovcovy články staly doutnajícími sudy s prachem.
Napětí eskalovalo několika konflikty, vlekly se však od konce roku 2004 a vyvrcholily tím, že byl Zvánovec zbaven správcovských práv. Komunita wikipedistů o tom hlasovala, ze zhruba 1400 členů se však hlasování účastnilo asi třicet. Později byl Zvánovec několikrát zablokován a vytlačen na okraj. A konečně letos v lednu začala arbitráž, jejímž úkolem je zjistit, kde se v tomhle žabomyším sporu vlastně stala chyba.
Je to vůbec první arbitráž, která byla na české Wikipedii zahájena. Někteří si od ní slibují, že se jejím prostřednictvím Zvánovce definitivně zbaví. Podle nich to byl on, kdo na Wikipedii kazil náladu a byl na počátku většiny sporů. Když se loni na podzim stáhl do ústraní, situace se uklidnila.
„Česká Wikipedie je odrazem české povahy. Lidé v Česku obecně nemají dar kritického myšlení a nejsou schopni kompromisu. Dobré úmysly obvykle končí podobnými trapnými spory,“ říká Tomáš Pecina, který je naopak z tábora Zvánovcových stoupenců. Sám byl loni po různých konfliktech rovněž zablokován a z Wikipedie se definitivně stáhl. Založil si vlastní wikiencyklopedii specializovanou na právní problematiku.
Drtivá většina ze zhruba pěti tisíc registrovaných wikipedistů však o tomto sporu neví anebo ho vnímá jako okrajový. Důležitý je koneckonců výsledek, který na internetových stránkách dostáváme my uživatelé. A ten není špatný.
SLASTNÉ EDITOVÁNÍ
Bude-li se česká Wikipedie rozvíjet dnešním tempem, pak už možná v květnu dosáhne hranice třiceti tisíc hesel. Nikde není psáno, že jsou to všechno hesla kvalitní a bez chyb. Ale už tímto jednoduchým kvantitativním kritériem se česká verze řadí mezi ty nejpokročilejší.
Uživatel s přezdívkou Cinik zkoumal počátkem dubna 2006 kvalitu náhodně vybraného vzorku článků. Zhruba třetinu vyhodnotil jako dobrou, třetinu tvořily vyhovující pahýly (tedy nedokončené články) a třetinu pahýly, které potřebují ještě zásadní úpravy.
Zajímavá je i oborová struktura: nejvíc článků se týká přírodních věd a technických oborů. Tyhle články jsou také nejkvalitnější. Naopak špatnou kvalitu (ovšem i kvantitu) mají články z oblasti humanitních věd, jako je psychologie, sociologie či filozofie.
Česká Wikipedie se nikdy nebude moci rovnat té anglické, která je dnes kompletní a po všech stránkách vyhovující encyklopedií. Ale ani německé, francouzské, ruské nebo polské. Je to dané počtem lidí, kteří češtinu používají. Ale nikde není psáno, že se české Wikipedii nepodaří urazit podobnou cestu. A že ji jednou nebudeme používat jako běžný zdroj informací.
Zapojte se taky. Ale pozor, je to návykové. A pohltí vás svět, který se vašemu okolí bude zdát trochu nepochopitelný a trochu legrační. Ať nedopadnete jako dva wikipedisté, jejichž rozhovor byl odposlechnut fotografem Reflexu na přátelském posezení ve vinném sklípku v březnu 2006. První: „Jsem nějakej nervózní. Už jsem dlouho nic needitoval.“ Druhý: „Já jsem si dneska ve Znojmě skočil na čtvrt hodiny do internetový kavárny.“ První: „Fakt? A zaeditoval sis?“ Druhý: „Jasně. Byla to jen chvilka, ale super jsem se u toho uvolnil.“ První: „Tak to ti závidím!“
